Zápisník nové mámy I.

1. Dvě čárky a chaos v hlavě

Myslím, že je několik momentů v životě ženy a mateřství, které si bude pamatovat navždy.

Mezi ně patří určitě ten první a vlastně nejdůležitější okamžik, kdy na těhotenském testu uvidí dvě čárky.

Když jsem je uviděla já, přišel příval štěstí a zároveň otázek. ,,Cože? To fakt?”

Bylo to zjištění, které jsem v tu chvíli nečekala. Když se o miminko snažíte delší dobu, každé další čekání a každý další počuraný papírek už prožíváte jinak než na začátku. Ta prvotní naivní jistota, že to půjde hned a obrovské nadšení se postupně mění spíš v opatrnost znovu nebýt zklamaná, když to nevyjde.

Čas, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, byl pro mě zároveň i velmi těžký.

Bylo to pouhých 9 dní po smrti mého milovaného pejska. Můj mozek se musel v krátké době vyrovnat s šokem a s dvěma naprosto protichůdnými pocity — přijetí smrti a nového život.

Vím, že si někdo může říct, že nový život je přece víc. Ale jen já vím, jak těžké to pro mě bylo. V té chvíli mi hodně pomohla myšlenka, že je to dušička za dušičku.
Že možná duše jen změnila formu života. Tělo. Bytost. Pomohlo mi to lépe psychicky zvládnout ztrátu pejska, který pro mě v období, kdy jsem ještě sama neměla dítě, představoval něco jako moje malé děťátko a obrovskou součást mého života a lásky.

2. První trimestr: únava, chutě, hormony, strach

Začátek byl také těžký kvůli obrovské hormonální změně v těle. Ano, přišlo všechno o čem čteme, že v těhotenství jednou přijde – únava, vyčerpání, slabost. Já tomu říkala stav jak kocovina, pravidelně velké nevolnosti od 4h ráno… a nevolno mi bylo i psychicky.

Začnete v sobě řešit, jestli všechno zvládnete. Co bude potřeba změnit? Co vše zařídit? Jaký bude život dál? Prostě ta realita něčeho nového a velkého vás zasáhne, i když jste to tak chtěli.

A pak přišla ještě jedna rovina, kdy jsem začala jsem panikařit, kolik přiberu a jak budu vypadat.

Tohle možná pochopí hlavně žena, která už jednou vážila 100 kilo jako já a ví, jaké to je nechtít se tam už nikdy vrátit. A že sklouznout tam jde velmi lehce.

Musela jsem si v sobě jen zpracovat, že je to požehnání. Že můžu nosit dítě. Že moje tělo se změní, přiberu, nějaký čas nebudu sama sebou.

Ale přinesu nový život. A moje role teď nebude žádná jiná než být máma. Třeba i s patnácti kily navíc. Ale i tam jsem viděla cíl, že až přijde čas, bude to znovu důvod vrátit se k sobě a času pro sebe něco dělat. Ke svojí síle a ke svému tělu.

Jednou jsem zhubla 35 kilo.
Zvládnu to znovu.

Protože vím, jak důležité je neztratit samu sebe.

3. Když jsem zjistila, že čekám chlapečka

Dnes už mám i toto téma v sobě zpracované, ale chtěla bych ho před vámi upřímně otevřít.

Bylo pro mě prvotně těžké, když jsem zjistila, že čekám chlapečka. Byla jsem přesvědčená, že to bude holčička.

Uvěřila jsem všem babským radám, protože tři měsíce jsem toužila jen po sladkém, jahodách, ovoci, medu…a to přece musí být holčička! 😀 a věřila jsem také tomu, že naše velmi silná ženská rodová linie — stařenka, babička, maminka, já — musí pokračovat tou nejsilnější z nás všech. 🙂

Věřila jsem tomu, i když člověk samozřejmě musí pracovat i s myšlenkou chlapečka. Ale život nám často přihraje to, co potřebujeme a co máme mít.

Celý život jsem jako vizážistka žila obklopená 100% ženskou energií. Věřím také v obrovskou sílu žen a v to, že bez nás by tady mnoho věcí nefungovalo. 🙂

A protože v životě musí být balanc, možná právě proto mi život přinesl chlapečka.

Důležité je samozdřejmě jediné — že mám možnost mít dítě. Protože právě to pro mě bylo dlouho citlivé a těžké téma.

Prošla jsem si gynekologickými zákroky, problémy, moje tělo jsem v minulosti vystavovala obrovskému tlaku a stresu. Dnes můžu být vděčná za všechna zastavení v podobě nemocí, která přišla. Možná mě měla zachránit před tím, abych úplně nezničila samu sebe, své ženství a možná i možnost otěhotnět.

Věřím, že to bude silný a výjimečný chlapeček.

A zároveň věřím, že i já budu pro něj důležitým ženským vzorem. Aby i on vyrůstal vedle silné ženské energie a aby jednou uměl ženy milovat s respektem, bezpečím a úctou a byl dobrým chlapem.:-)

„Syn přichází ženě otevřít srdce jiným způsobem než dcera.“

„Silné ženy často rodí syny, kteří mají vyrůst vedle zdravé ženské energie, aby jednou uměli respektovat ženy jinak než muži před nimi.“

4. Těhu chutě, cvičení, pohyb

První trimestr pro mě nebyl úplně období, kdy bych zářila energií. 🙂

Často jsem měla pocit hladu, i když jsem vlastně reálně hlad neměla. Ale jídlo mě vždycky udělalo dobře na žaludek. Miminko si žádalo a potřebovalo energii také. Měla jsem i dost silné migrény, nízký tlak, motání hlavy a přes den jsem téměř vždy aspoň na hodinku usnula. Kolem 16. hodiny byl pak většinou konec mého dne 😀 a znovu jsem si šla lehnout a jen koukat na televizi. Halleluja Netflixu!

IKdyž mně nebylo dobře nebo jsem byla slabší, snažila jsem se i tak každý den aspoň trochu chodit a hýbat. Některý den byl lepší, druhý horší. Hlavně jsem se nijak nepřetahovala. Když jsem mohla, protáhla jsem si delší procházku s druhým pejskem. Překvapilo mě ale, že bolesti zad, beder a krční páteře jsem cítila snad už od druhého měsíce, jak se tělo začalo pomalu měnit.

Jednou týdně jsem cvičila těhu jógu, každý den se aspoň trochu protáhla a začala se učit základní cviky na core a střed těla. Už před otěhotněním jsem také cvičila cviky ve stylu Ludmily Mojžíšové, aby byla pánev více uvolněná, pohyblivější a tělo celkově lépe připravené. A upřímně věřím, že kombinace všech těchto věcí mohla sehrát svoji roli.

,, Základem je myšlenka, že napětí ve svalech páteře a pánevního dna může ovlivňovat funkci vnitřních orgánů, včetně dělohy a vaječníků. Pokud jsou svaly v křeči (spasmu), může docházet k horšímu prokrvení nebo blokádám, které brání početí. “

Co se týče jídla, měla jsem hodně chutě na sladké. Ale ne vyloženě na čokolády nebo nezdravé věci a už vůbec ne na okurky s čokoládou a jiné “chutě”, jak se traduje. 😄 Hodně jsem ujížděla na ovocných jogurtech, mléku, vajíčkách, ovoci a asi dva týdny jsem byla úplně posedlá chlebem s máslem a medem. Zelenina mně naopak přestala skoro úplně chutnat, nejedla jsem šunky ani maso. Podle fotek můžete poznat, že jsem byla taky posedlá jahodama 😀

Nemohla jsem cítit žádné voňavky, pach masa a ani partnera. 😄 Všechno mi celkově vadilo,ze všeho se mně navalovalo, byla jsem plačtivá, podrážděná, unavená… no prostě těhotenský ráj.

Z vitaminů jsem užívala hlavněVitamin Code RAW Prenatal, který jsem našla jako velmi dobře hodnocený a složením čistý. Kyselinu listovou jsem užívala zhruba 9 měsíců před otěhotněním a stejně tak i partner. Pro kvalitní spánek jsem každý večer jedla magnezium na spaní od BrainMarket a každá den jsem také vypila Magnézku.

A jedna věc před otěhotněním, o které jsem sama přemýšlela —alkohol. Neříkám, že je to jediný důvod nebo univerzální odpověď pro všechny. Ale osobně jsem přesvědčená, že omezení alkoholu může hrát větší roli v otěhotnění, než si spousta lidí připouští. Já sama tomu velkou váhu dávám.

4. Z emocí do prvních krásných příprav

A tak pomalu končí můj první trimestr. 3 měsíce, kdy jsem se každý den budila jak s kocovinou 😀 a dokázala jen ležet a brečet. 😀

Období plné silných emocí, nálad, únavy, otázek, obav o vývoj miminka i vnitřních proměn. Období, které určitě není pro ženu lehké.

Já osobně si už těhotenství užívám, ikdyž vím, že to není jen růžový obrázek, ale taky cesta ženy k sobě samé. Cítím to také jako čas dalšího dozrávání.

Dnes už místo strachu přichází větší klid.

Začínám se těšit na všechny ty malé krásné momenty, pokakané plenky a noci bez spánku, které nás čekají. Pomalu vybíráme první oblečení, přemýšlíme nad postýlkou, zavinovačkou, hračkami a nad tím, jak vytvořit krásný a bezpečný prostor pro naše miminko.

Dojde vám, že už to není jen druhá čárka na testu.

Je to skutečný nový život, který se blíží.

A já se na něj těším víc, než jsem si uměla představit.